Bezúčelné procházky mezi žánry: Česká avantgardní fotografie a film

Český meziválečný avantgardní film byl od počátku úzce spjat s fotografií. Klíčovou událostí, která ovlivnila jejich vývoj byla mezinárodní výstava Film und Foto, která se konala v roce 1929 ve Stuttgartu. Alexander Hackenschmied, jenž výstavu osobně navštívil a referoval o ni v domácím tisku, brzy po svém návratu zorganizoval v Praze výstavu Moderní české fotografie, a také první přehlídku avantgardního filmu, kde měl premiéru jeho debut Bezúčelná procházka (1930). Fotografické a kinematografické prostředí bylo provázané organizačně, stylově i osobnostně. Spolu s Hackenschmiedem vystavoval své fotografie také Jiří Lehovec – oba byli inspirování směry, které se prezentovaly na stuttgartské výstavě. Společně oceňovali tvorbu Man Raye, László Moholy-Nagye, sovětskou kinematografii a přijímali rovněž ideový vliv Bauhausu, zejména funkcionalismu a konstruktivismu. Na výstavách a přehlídkách se v meziválečném Československu běžně setkávaly různé žánry a odvětví. Vedle sociální nebo funkcionalistické fotografie tak figurovala vědecká nebo reklamní fotografie, a stejná propustnost platila také pro profesionální, uměleckou a amatérskou tvorbou. Příkladem může být tvorba Čeňka Zahradníčka a Vladimíra Šmejkala, jejichž snímky přesáhly hranice amatérské produkce. Zahradníček, který již ve svých amatérských filmech prokázal zájem o koláž, hojně využívanou surrealisty, natočil v roce 1936 filmové scény pro multimediální divadelní inscenaci avantgardního režiséra E.F. Buriana, a navázal tak na Jiřího Lehovce, který na této inscenaci jako filmový režisér spolupracoval o rok dříve.  
Tato díla, která vzešla z průniků mezi odvětvími napříč fotografií, amatérským filmem, reklamou či divadelním experimentem, byla v dalších dekádách různými způsoby interpretována i prezentována. V duchu chápání avantgardy jako nikdy nedokončeného projektu, pásmo zahrnuje i méně známé verze nebo fragmenty původních děl, o jejichž povaze a využití je nadále možné diskutovat.

Digitální restaurování bylo financováno z daru Milady Kučerové a Eduarda Kučery.
Obsah a podobu komponovaného pásma vytvořili restaurátorka Tereza Frodlová a kurátorka Sylva Poláková.
Pásmo mělo premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu v roce 2026 a po uvedení na 30. ročníku MFDF Ji.hlava vstoupí do české kinodistribuce.

Pásmo obsahuje filmy:
Bezúčelná procházka (A. Hackenschmied, 1930, 8:05 min) – bez zvuku 
Na Pražském hradě (A. Hackenschmied, 1931, 11:52 min) – zvukový
Školní úkol (E. Klos, kamera: A. Hackenschmied, 1935, česká verze 3:36 min, německá verze 4:08 min) – zvukový
Atom věčnosti (V. Šmejkal, Č. Zahradníček, 1934, 6:04 min) – bez zvuku
Ruce v úterý (V. Šmejkal, Č. Zahradníček, 1935, 12:04 min) – bez zvuku
Příběh vojáka (V. Šmejkal, Č. Zahradníček, 1935, 8:08 min) – bez zvuku
Máj (E. F. Burian, J. Lehovec, 1935, 11:19 min, + ukázka fragmentů dochovaného filmového materiálu 2:07 min) – bez zvuku 
Máj (E. F. Burian, Č. Zahradníček, 1936/1976, 10:34 min) – bez zvuku

Anotace jednotlivých filmů:
Bezúčelná procházka
Alexander Hackenschmied • 1930 • 8:05 min. • bez zvuku
Ve svém prvním autorském filmu pomocí subjektivní kamery evokoval Alexander Hackenschmied modernistické dilema: oslavu velkoměsta a sociální kritiku. Hrdina, který je do jisté míry alter egem samotného Hackenschmieda cestuje tramvají z centra města až na jeho periferii. Dopravní ruch střídá omšelost předměstí a hrdina zůstává rozpolcen mezi oběma světy. 

Na Pražském hradě
Alexander Hackenschmied • 1931 • 11:52 min. • zvukový
Filmový portrét Pražského hradu komponoval Alexander Hackenschmied nejen jako
oslavu emancipovaného sídla československé státnosti i historie, zaměřil se na něj jako
na pozoruhodný architektonický komplex. Dynamické záběry jsou organicky propojené s experimentální hudbou, již přímo pro tento snímek složil hudební skladatel František Bartoš.

Školní úkol 
Elmar Klos, kamera: Alexander Hackenschmied • 1935 • česká verze 3:36 min a německá verze 4:08 • zvukový 
Reklamní snímek Školní úkol natočili ve filmových studií Baťových závodů ve Zlíně režisér Elmar Klos a kameraman Alexander Hackenschmied. Vznikly tehdy rovnou dvě jazykové verze – česká a německá –, jež měly stejný humorně laděný scénář, avšak jiné herecké obsazení. Obě verze se dochovaly v Národním filmovém archivu.

Atom věčnosti
Vladimír Šmejkal, Čeněk Zahradníček • 1934 • 6:04 min. • bez zvuku
Film zobrazuje příběh erotického vzplanutí pomocí symbolických obrazů silně ovlivněných meziválečnou avantgardou. Vladimír Šmejkal a Čeněk Zahradníček ve svých filmech využívali avantgardních postupů téměř doslovně. Snímek byl několikrát oceněn na mezinárodních soutěžích amatérských filmů v Barceloně, v Budapešti a ve Vídni.

Ruce v úterý
Vladimír Šmejkal, Čeněk Zahradníček • 1935 • 12:04 min. • bez zvuku
Film Ruce v úterý je možné řadit k žánru městských symfonií, v nichž se opěvuje ruch moderního městského života. Autoři snímku, v němž není jediný záběr na lidskou tvář, veškerou pozornost upřeli na možnosti vyprávění filmovým detailem, střihem a obrazovou koláží.

Příběh vojáka
Vladimír Šmejkal, Čeněk Zahradníček • 1935 • 8:08 min. • bez zvuku
Film Příběh vojáka ztvárňuje obavy z mobilizace, zatímco ještě rezonují dozvuky traumat z první světové války. Díky promyšlenému střihu evokují obrazy střelby, náletu letadel či křičících lidí také zvukovou složku, přestože byl snímek natočen jako němý.

Máj
E. F. Burian, Jiří Lehovec • 1935 • 11:19 min. • bez zvuku
E. F. Burian, Čeněk Zahradníček • 1936/1976 • 10:34 min. • bez zvuku
Multimediální inscenace Máj (1935–1936) divadelního režiséra E. F. Buriana spočívala v komplexním avantgardním záměru syntetického divadla D 34, které obsahovalo legendární voiceband a integrovalo filmovou projekci. Tyto scénické filmy, které v roce 1935 natočil pro první sezónu Jiří Lehovec a o rok později Čeněk Zahradníček, patří k příkladům využití surrealistického tvarosloví české meziválečné avantgardy. Zatímco z Lehovcova materiálu se dochovaly pouze fragmenty, Zahradníček v roce 1976 svou verzi znovu sestřihal do podoby krátkého avantgardního snímku.

Anotace autorů:
Alexander Hackenschmied (1907-2004) byl klíčovou osobností české meziválečné fotografie a filmu. V roce 1939 emigroval do Spojených států amerických a stal se součástí newyorské avantgardní scény. V roce 1943 ve filmu Meshes of the Afternoon (1943, spolu s Mayou Deren) znovu využil motiv dvojníka, jež uplatnil i ve svém autorském debutu Bezúčelná procházka (1930).

Elmar Klos (1910-1993) během svého působení ve filmových studiích firmy Baťa ve Zlíně natočil podle svých scénářů řadu reklam (v české i německé verzi), aktualit, fejetonů, propagačních snímků a dokumentů. Po druhé světové válce se zapojil do zestátnění kinematografie, byl také ředitelem Krátkého filmu, ale svůj tvůrčí potenciál naplno využil ve spolupráci s režisérem Jánem Kadárem, s nímž natočil například oceňovaný film Obchod na korze (1965). 

Vladimír Šmejkal (1902-1957) působil zpočátku jako amatérský divadelní autor. Spolu s bratrem založili Surrealistické divadlo, v němž uváděl vlastní hry. Právě snaha o filmové zpracování jedné z nich (Atom věčnosti), jej přivedla ke spolupráci s amatérským filmovým režisérem Čeňkem Zahradníčkem. Společně pak natočili ještě snímky Ruce v úterý a Příběh vojáka. Ovlivněn Burianovým Voice-bandem a poetikou Osvobozeného divadla, působil jako autor a režisér v divadle Říše loutek.

Čeněk Zahradníček (1900-1989), vyučený fotograf a filmový laborant, byl jedním ze zakládajících členů Československého Pathé klubu kinoamatérů. Spolupracoval se členem Říše loutek, režisérem a scénáristou Vladimírem Šmejkalem, se nímž natočil několik oceňovaných amatérských avantgardních snímků. V roce 1936 začal spolupracovat s E.F. Burianem v divadle D na scénických filmech. Od roku 1937 působil jako kameramana a reportér v Československém filmovém týdeníku Aktualita.

E. F. Burian (1904-1959) byl všestranným umělcem, který působil zejména v divadelním prostředí. Již ve svých dvaadvaceti letech publikoval vlastní umělecký manifest nazvaný Polydynamika, v němž vybízel k propojení divadla, hudby, recitace a filmu. O rok později založil hudebně recitační soubor Voiceband, jehož unikátní techniku rozvíjel v divadle D 34. Se scénografem Miroslavem Kouřilem v roce 1936 společně patentovali syntetickou jevištní formu pod názvem Theatergraph, která předznamenala praxi divadla Laterna magika.

Jiří Lehovec (1909-1995) byl členem neformální fotografické skupiny Hackenschmied-Berka-Lehovec a jeho zájem o fotografii jej přivedl postupně také k filmu. Během vojenské služby na konci 30. let pracoval v Armádním filmu. Po válce spoluzakládal Krátký film, kde realizoval řadu převážně edukativní vědeckých snímků, v nichž mohl uplatnit svůj zájem o experiment. Působil také jako pedagog na FAMU a na konci osmdesátých let se stal členem oboru videa.