ŽIVOT AMERICKÉHO HASIČE
The Life of an American Fireman, USA 1903
režie a kamera: E. S. Porter
hrají: Arthur White, Vivian Vaughanová
Během prvních tří let 20. století lze již ve Spojených státech amerických hovořit o existenci filmového průmyslu, ba co více, v té době právě prožíval svoji první krizi. Důvody byly mnohé: problémy s technologickou standardizací, nedostatečné autorské právo, patentové spory, opadnutí zájmu diváků, postrádajících nové umělecké podněty, a v neposlední řadě drtivá konkurence výrobců a proměny předvádění pohyblivých obrazů. Nejvýznamnějšími filmovými producenty byly společnosti Vitagraph, Biograph a nejpokročilejší Edison, které začaly stavět regulérní filmové ateliéry. Podle vzoru importovaných evropských filmů začaly nad dosud nejčastějšími filmy-aktualitami postupně převládat inscenované fiktivní příběhy. Nutně se prosazoval nový způsob filmového vyjadřování. Zvyšoval se počet záběrů i jejich délka. Díky provázání jejich časového a prostorového obsahu prostřednictvím „mezizáběrové montáže“ vznikala významová návaznost, jinými slovy plynulost dramatického vyprávění. Stále více se uplatňovala záběrová pestrost: celek a polocelek významově obohacoval polodetail a detail, využívala se „vnitřní montáž“ (polodetail přecházel v detail bez střihu), panoramatický pohyb kamery (švenk).
Filmy s hasičskou tématikou patřily k repertoáru všech tehdejších výrobců. Edwin S. Porter (společně s Jamesem Whitem) vytvořil film ŽIVOT AMERICKÉHO HASIČE pro The Edison Manufacturing Company již jako příběhový film. V devíti záběrech kombinoval dokumentární materiál s hranými pasážemi, v nichž dochází k záchraně matky s dítětem z hořícího domu. Jedná se o výraznou ukázku nelineárního rozvíjení děje, pro nějž je typické překrývání akce mezi záběry a tím dochází k narativnímu opakování. Jedna akce se tak v určitém fragmentu odehrává dvakrát - tehdejší běžný postup, jehož výsledkem byla poněkud nelogická manipulace s časem vyprávěného příběhu. V pozdějším hollywoodském stylu byl tento způsob vyjadřování zavržen.
VELKÁ VLAKOVÁ LOUPEŽ
The Great Train Robbery, USA 1903
režie a kamera: E. S. Porter
hrají: George Barnes, A. C. Abadie, Marie Murray, G. M. Anderson
Natočena po téměř čtyřměsíčním pozastavení veškerých hraných filmů v Edisonově studiu. VELKÁ VLAKOVÁ LOUPEŽ se stala komerčně nejúspěšnějším a také dodnes nejznámějším filmem předgriffithovského období, jehož spodní hranici určuje rok 1907. Tematicky sleduje oblíbené britské vzory té doby: násilný kriminální čin, po kterém ochránci zákona pronásledují viníka. Porter zde inscenuje přepadení vlaku v prostředí průkopnického Západu, proto také bývá tento film označován za velmi raný filmový western. Slavným se stal jeho detailní záběr výstřelu do publika. Zvláště díky tomuto okamžiku získal Porterův film přídomek „realistický“. Realismus epiky potvrzuje i pečlivá stavba děje, jež se poměrně zdárně vyhýbá časovému překrývání různých záběrů jedné a téže akce, a stává se tak lineární. Mimořádně pokročilé je také využívání trikové techniky vykrývacích masek, s jejichž pomocí se do obrazu dostává více dějových aspektů. VELKÁ VLAKOVÁ LOUPEŽ také odhalila možnost silného emocionálního dosahu filmu. Více než zdařile navozuje v divákovi pocit ztotožnění se s postavami děje, které se ocitají v ohrožení.
EDWIN STANTON PORTER (1869 – 1941)
E. S. Porter patří mezi nejvýznamnější průkopníky-vynálezce amerického filmu, přestože nedosáhl odborného vzdělání a veškeré školní instituce opustil již ve čtrnácti letech. S filmovým světem se poprvé setkal jako zaměstnanec firmy Raff and Gammon, prodávající Edisonův vitaskop. Podílel se na historicky prvním promítání pohyblivým obrazů v New Yorku 23. dubna roku 1896. Zdokonalil Beadellův promítací přístroj. Působil též jako nezávislý kameraman dokumentárních záběrů. Pro Edisona pracoval od roku 1900 nejprve v technických laboratořích jako inovátor kamer, posléze jako režisér-kameraman. Od primitivních filmů postavených na jedné myšlence a jedné situaci postupně přecházel ke tvorbě založené na montáži a vynalézavém využití trikových technik masek, vícečetné expozice, rozděleném obrazu či jednookénkovém snímání využívaného v animaci. K jeho nejvýznamnějším titulům patří ŽIVOT AMERICKÉHO HASIČE, VELKÁ VLAKOVÁ LOUPEŽ a CHALOUPKA STRÝČKA TOMA. Z pozice supervizora Edisonovy filmové produkce v roce 1907 poskytl D. W. Griffithovi jeho první filmové herecké angažmá. Postupem času se zabýval především zlepšováním technické úrovně přístrojů. Po roce 1912 začal spolupracovat s Adolphem Zukorem při zakládání a vedení společnosti Famous Players (později velmi mocná společnost Paramount). V desátých letech se jeho nejvýznamnějším filmem stalo VĚČNÉ MĚSTO, které natáčel přímo v Římě. Nadále se věnoval pokusům se zvukovým a barevným filmem, širokoúhlým formátům a dokonce experimentoval s trojrozměrným filmem. Jako podnikatel utrpěl těžké ztráty během burzovního krachu v roce l929, zbytek svého života strávil téměř v zapomnění.
Výběrová filmografie E. S. Portera
Doporučená literatura k E. S. Porterovi
Autor textu: Věroslav Hába
