VOZKA SMRTI
Körkarlen, Švédsko 1920
režie a scénář: Victor Sjöström
námět: Selma Lagerlöfová – stejnojmenný román
kamera: Julius Jaenzon
hrají: Victor Sjöström (David Holm), Hilda Borgströmová (Holmová), Tore Svennberg (Georges), Astrid Holmová (sestra Edit)
Námět k filmu VOZKA SMRTI poskytl stejnojmenný román světoznámé švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové (v roce 1909 nositelky Nobelovy ceny za literaturu), z jejíž rozsáhlé tvorby čerpali filmaři na počátku minulého století. Např. Victor Sjöström zfilmoval její románový cyklus Jerusalem, Mauritz Stiller zase nalezl inspiraci v dnes již klasických dílech Gösta Berling či Poklad pana Arna.
Ve VOZKOVI SMRTI vychází Lagerlöfová ze staré legendy, podle níž je poslední, kdo zemře o silvestrovské noci, odsouzen sloužit Smrti po celý nadcházející rok. Vůlí osudu se jím má tentokrát stát opilec a tulák David Holm (Victor Sjöström), který pro svou neurvalost a zpupnost přišel o práci a přízeň rodiny. V zobrazení hrdinova tragického životního pádu, jehož neblahé důsledky se dotýkají řady Davidových nejbližších příbuzných, včetně jeho ženy a dvou dětí, Sjöström plynule propojuje přítomný děj s minulostí, kterou zprostředkovávají dlouhé vzpomínkové sekvence. Neméně zdařile prolíná reálný svět se světem záhrobí, jež působivě reprezentuje silueta kočího zvolna putujícího se svým povozem severskou krajinou a neutěšenými ulicemi města.
Velkou zásluhu na sugestivní atmosféře tajemného a přízračného dramatu má práce kameramana Juliuse Jaenzona, a to především v dokonalé realizaci četných a vzhledem k délce trvání obtížných scén dvojexpozic. Jde o jednu z nejzdařilejších ukázek použití tohoto formálního prvku v „konvenčním“ hraném příběhu. Expresivní sdělnost obrazu podtrhuje pečlivé nasvícení interiérů, v nichž kompozici záběru často určuje intenzivní zdroj světla umístěný v jeho středu a použití kruhových masek. Díky těmto maskám se zaměřuje divákova pozornost na menší plochu projekčního plátna a tím se zvýrazňuje herecká akce (zvláště u detailů tváří). V této souvislosti vyniká na danou dobu nezvykle střídmé Sjöströmovo herectví, jež kontrastuje s výkony představitelek hlavních ženských rolí a v průběhu celého filmu postupně graduje k citově vypjatému závěru.
VOZKA SMRTI je považován za Sjöströmovo vrcholné dílo a za jeden ze skvostů švédské němé kinematografie. Jedná se o film originální vizuální formy, která obsáhne jak fantaskní a tragickou rovinu vyprávěného příběhu, tak idealismus a melodramatičnost jednání jeho postav.
Vrcholné období švédského němého filmu
VICTOR SJÖSTRÖM (1879 – 1960)
Hlavní zásluha na uměleckém vzestupu švédského filmu v desátých a dvacátých letech minulého století, kdy se dosud poměrně nenápadná kinematografie stala na krátký čas jednou z vůdčích sil evropského filmového obchodu, bývá vedle režiséra Mauritze Stillera připisována Victoru Sjöströmovi.
Victor Sjöström se narodil v roce 1879. Po smrti matky vyrůstal ve Stockholmu u příbuzných. Svoji profesionální uměleckou dráhu zahájil jako šestnáctiletý mladík u kočovné divadelní společnosti. Po dlouholeté divadelní praxi našel v roce 1912 uplatnění u filmové výrobny Svenska Bio, kde záhy po svém hereckém debutu začal pracovat také jako režisér. V Sjöströmově tehdejší filmografii tematicky převažují milostná psychologická melodramata, v nichž často ztvárňoval hlavní mužskou postavu. Jeho filmová díla zaujmou nejen samotným příběhem, ale především způsobem, jakým jsou divákovi zprostředkovány jednotlivé zápletky děje. S pomocí svého častého spolupracovníka, kameramana Juliuse Jaenzona, Sjöström funkčně zdůrazňuje drsný půvab skandinávské přírody u exteriérových záběrů, zatímco u ateliérových scén nechává vyniknout plastičnost obrazu, docílenou důmyslným nasvícením.
Osobitý režisérský rukopis stále uznávanějšího skandinávského filmaře a především komerční úspěch jeho děl (ŽIVOT PŘEDKŮ, ROZBITÉ HODINKY) neušly pozornosti hollywoodských studií, takže v roce 1923 Sjöström následuje režiséra Mauritze Stillera, herce Larse Hansona, Gretu Garbo a odjíždí do Spojených států. Zde je angažován společností MGM, pro kterou pod jménem Victor Seastrom natočí své nejvýznamnější americké tituly s hereckou hvězdou Lillian Gishovou v hlavní roli (RUDÉ PÍSMENO, ZEMĚ VĚČNÉHO CYKLONU). Změny provázející nástup zvukového filmu na přelomu 20. a 30. let přiměly Sjöströma k návratu do Evropy. Kromě rodného Švédska pracoval krátce i v Anglii, kde v roce 1937 zakončil svou režijní dráhu.
Z jeho pozdějšího nadmíru bohatého výčtu hereckých příležitostí nelze pominout roli profesora Isaka Borga v psychologickém dramatu LESNÍ JAHODY, které v roce 1957 natočil Sjöströmův velký obdivovatel a mezinárodně neméně úspěšný filmař, Ingmar Bergman. Tři roky po tomto posledním velkém triumfu Victor Sjöström ve Stockholmu zemřel.
Výběrová filmografie Victora Sjöströma
Doporučená literatura k Victoru Sjöströmovi
Autor textu: Jiří Horníček
