VELKÁ ILUZE
La Grande illusion, Francie 1937
režie: Jean Renoir
námět a scénář: Charles Spaak, Jean Renoir
kamera: Christian Matras, Claude Renoir
hudba: Joseph Kosma
hrají: Jean Gabin (Maréchal), Pierre Fresnay (de Boeldieu), Erich von Stroheim (von Rauffenstein), Dita Parlo (Elsa), Marcel Dalio (poručík Rosenthal), Gaston Modot (inženýr), Julien Carette (herec), Jacques Becker (anglický důstojník), Jean Dasté (učitel)
Jeden z několika Renoirových filmů, které nejsou jen filmovou historií. Je to zvláštní film o válce, jeho hrdinové jsou váleční zajatci, uvěznění v internačním táboře. Součástí jejich monotónního života, v němž převažují marné snahy, jak zabít čas, jsou také sny a naděje na útěk. O ten se tři přátelé pokusí… VELKÁ ILUZE je také film o hranicích mezi národy a mezi lidmi. Válečné okolnosti soustředily do uzavřeného prostoru tábora muže, které spojuje národnost, ale rozděluje příslušnost ke společenské třídě, vzdělání, charakter, vkus a záliby. Navzdory této rozdílnosti se pokoušejí tyto bariéry překonat. Ale je to iluze stejně jako víra bojovníků, že jejich válka je tou poslední?
U Renoira nebyl na prvním místě dramatický příběh, i když ani ten tam nechybí, ale psychologická konfrontace, vyjádřená zdánlivě nezávislými epizodami, které sjednocuje citová pravdivost a skvělé vykreslení charakterů jednotlivých protagonistů v hereckém ztvárnění Jeana Gabina, Ericha von Stroheima, Pierre Fresnaye a dalších. Styl narace je klasicky střídmý a vyvážený formálně i obsahově, řada sekvencí může posloužit jako příklad sugestivní síly filmového umění (německé defilé, zasněžená pole, která dávají výhradně jen obrazem pocit vzdálenosti a času, scéna s Marseillaisou). Scenáristicky se na filmu podílel Charles Spaak, podepsaný pod řadou významných francouzských filmů, který využil Renoirovu osobní zkušenost s bojem i vězněním.
VELKÁ ILUZE vznikla v době, kdy odstup od válečných událostí 1914 - 1918 umožnil Renoirovi podívat se netradičně a výjimečně na uplynulou válku. Zároveň už byl jakousi předzvěstí budoucího válečného konfliktu.
JEAN RENOIR (1894 - 1979)
Jean Renoir se narodil v Paříži v rodině slavného impresionistického malíře Augusta Renoira. Nestal se však malířem, stejně jako jeho dva bratři Claude a Pierre. Všichni tři spojili svůj život s jiným uměním, s filmem. Pierre se stal filmovým hercem, Claude filmovým producentem a kameramanem. V jednom okamžiku se Renoir také pokoušel o výtvarnou dráhu, vybral si keramiku, ale to byla v jeho životě jen epizoda. K rozhodnutí věnovat se filmu ho přivedl kontakt s francouzskou filmovou avantgardou a údajně bezprostředním impulzem byl zážitek z filmu Ericka Stroheima BLÁHOVÉ ŽENY.
Jean Renoir se narodil v Paříži v rodině slavného impresionistického malíře Augusta Renoira. Nestal se však malířem, stejně jako jeho dva bratři Claude a Pierre. Všichni tři spojili svůj život s jiným uměním, s filmem. Pierre se stal filmovým hercem, Claude filmovým producentem a kameramanem. V jednom okamžiku se Renoir také pokoušel o výtvarnou dráhu, vybral si keramiku, ale to byla v jeho životě jen epizoda. K rozhodnutí věnovat se filmu ho přivedl kontakt s francouzskou filmovou avantgardou a údajně bezprostředním impulzem byl zážitek z filmu Ericka Stroheima.
V letech 1924 až 1969 natočil Renoir téměř 40 filmů. V němém období se v rámci avantgardy inspiroval impresionismem a německým expresionismem (NANA, 1926). K těmto dvěma proudům přistoupil ještě další vliv tehdejší doby: okouzlení rytmem moderního života, vyjádřený jazzem (CHARLESTON, 1927). V několika filmech se podřizuje osobnosti herečky Catherine Hesslingové, která byla modelkou jeho otce a s níž se Jean po otcově smrti oženil. Renoirovy němé filmy nezaznamenaly u diváků velký úspěch. Divácká obec vyžadovala příběhy, jaké nabízely filmy americké, německé, italské i komerční část francouzské kinematografie. Podněty avantgardy přijímala jen specifická část obecenstva. Renoirvětšinu svých filmů financoval sám, aleposléze z nedostatků peněz byl nucen starat se o producenty a o takové filmy, které by kromě umělecké kvality přinesly i peníze. Navíc rámec avantgardy už Renoira koncem dvacátých let minulého století svazoval. S překročením hranice mezi němým a zvukovým filmem se už k avantgardě nevrátil, směřoval k realismu.
V letech 1924 až 1969 natočil Renoir téměř 40 filmů. V němém období se v rámci avantgardy inspiroval impresionismem a německým expresionismem (, 1926). K těmto dvěma proudům přistoupil ještě další vliv tehdejší doby: okouzlení rytmem moderního života, vyjádřený jazzem (, 1927). V několika filmech se podřizuje osobnosti herečky Catherine Hesslingové, která byla modelkou jeho otce a s níž se Jean po otcově smrti oženil. Renoirovy němé filmy nezaznamenaly u diváků velký úspěch. Divácká obec vyžadovala příběhy, jaké nabízely filmy americké, německé, italské i komerční část francouzské kinematografie. Podněty avantgardy přijímala jen specifická část obecenstva. Renoirvětšinu svých filmů financoval sám, aleposléze z nedostatků peněz byl nucen starat se o producenty a o takové filmy, které by kromě umělecké kvality přinesly i peníze. Navíc rámec avantgardy už Renoira koncem dvacátých let minulého století svazoval. S překročením hranice mezi němým a zvukovým filmem se už k avantgardě nevrátil, směřoval k realismu
Nejplodnějším údobím Renoira jsou třicátá léta, kdy nalezl svůj vlastní jazyk v rámci poetického realismu. Za pouhých devět let natočil třináct filmů, z nichž mnohé jsou stálou a trvalou hodnotou světové kinematografie. Šíře jeho uměleckého zájmu v tomto období byla ohromná. FENA (1931) a BOUDU Z VODY VYTAŽENÝ (1932) - pohled do spoutaného měšťáckého života, TONI (1934) - příběh z prostředí dělníků na jihu Francie, který svým střídmým jazykem je pokládán za předchůdce neorealismu. Adaptace literárních děl (PANÍ BOVARYOVÁ, 1934, NA DNĚ, 1936, ČLOVĚK BESTIE, 1938), kriminální příběh ZLOČIN PANA LANGA, 1935, politický film ŽIVOT PATŘÍ NÁM, 1936, natočený na objednávku komunistické strany Francie, historická freska MARSEILLAISA, 1937.
Nejvýznamnější z tohoto desetiletí jsou snímky VELKÁ ILUZE (1937), PRAVIDLA HRY (1939), VÝLET DO PŘÍRODY (1936 / 1946), které v Renoirově tvorbě představují vrchol a dodnes nezestárly, přestože jim osud nebyl příliš nakloněn.
Druhou světovou válku prožil ve Spojených státech, kde se mu podařilo natočit několik filmů. Za nejlepší je pokládán MUŽ Z JIHU (1945). Po válce se vrátil do rodné Francie - před návratem strávil ještě nějaký čas v Indii se svým prvním barevným filmem ŘEKA (1949) a v Itálii s filmem ZLATÝ KOČÁR (1952). V padesátých letech ve Francii natočil čtyři filmy s poněkud problematickým výsledkem. Nejúspěšnější byl FRANCOUZSKÝ KANKÁN (1954), jímž se vrátil do minulosti pařížského kabaretu na Montmartru. Po filmu DESÁTNÍK SMOLAŘ (1962), který vznikl ve Vídni, odjel zpět do USA, kde v soukromí svého kalifornského bydliště psal knihy, vzpomínky, divadelní hry.
Výběrová filmografie Jeana Renoira
Doporučená literatura k Jeanu Renoirovi
Autorka textu: Blažena Urgošíková
