Přesun na obsah

Vyhledávání

Evropská filmová brána

Evropská filmová brána - vstupte

Český hraný film 1898-1970 on-line

Česká hraný film on-line

Filmarchives on-line

ÚVOD DO ČESKÉHO ANIMOVANÉHO FILMU
- OD POČÁTKŮ DO ROKU 1965

 

Zatím první doložený pokus o český animovaný film je z počátků 20. let, kdy architekt hraného filmu Bohumil Šula vytvořil několik sekvencí podle populární knížky Jana Karafiáta Broučci. Dokončení snímku znemožnila Šulovi oční choroba způsobená náročnou technologií výroby. Z realizovaných sekvencí se dochoval do dnešních dnů jen krátký fragment. Popularita kreslených amerických grotesek, pravidelně uváděných v kinech, jistě inspirovala mnohé kreslíře k vytvoření vlastních animovaných snímků, bohužel z počátečního období se nám zachovalo jen několik reklamních snímků a zpráv o existenci izolovaných tvůrců a reklamních ateliérů.

Významnou osobností počátků české animace je Karel Dodal. Od poloviny 20. let vytvářel Dodal kreslené triky do reklamních i hraných filmů, později celé reklamy, v nichž často vystupovaly postavičky připomínající hrdiny populárních amerických kreslených grotesek (např. kocour Felix, Šotek Bejbl). Dodal svou tvorbu chtěl vymanit ze služebnosti reklamě, což bohužel nebylo možné bez dostatečného finančního kapitálu. V roce 1933 založil se svou druhou ženou Irenou vlastní reklamní společnost IRE-film, kde realizovali řadu pozoruhodných reklam a propagačních snímků - např. ČARODĚJ TÓNŮ (1936), VŠUDYBYLOVO DOBRODRUŽSTVÍ (1936), TAJEMSTVÍ LUCERNY (1936) ad. Krátký abstraktní snímek FANTAISIE ÉROTIQUE byl s úspěchem uveden v roce 1937 na festivalu v Benátkách. Jednalo se o upravenou verzi reklamy HRA BUBLINEK (1936), propagující mýdlo Saponia. Podníceni úspěchem natočili Dodalovi v roce 1938 nekomerční snímek MYŠLENKA HLEDAJÍCÍ SVĚTLO. Další úspěšně se rozvíjející produkci IRE-filmu Dodalovi v Praze ukončili vzhledem ke zhoršující se politické situaci v Evropě. Plánovali pokračovat v tvorbě v zahraničí. Karel Dodal odjel přes Paříž do USA, jeho žena Irena odeslala vybavení studia, ale začátek okupace jí znemožnil manžela následovat.

V době Protektorátu Čechy a Morava zřídili v Praze německé úřady v roce 1940 studio kresleného filmu v původně malém českém studiu AFIT (Ateliéru filmového triku), specializovaném na výrobu titulků, grafů a kreslených triků. Vedení studia bylo svěřeno Rakušanu Richardu Dillenzovi, který zahájil práci na ambiciózním projektu, dlouhometrážní kreslené opeře ORFEUS A EURYDIKA. Jako kreslíři pracovali ve studiu převážně maturanti a studenti právě uzavřených vysokých škol, pro něž byla tato práce záchranou před totálním nasazením v Říši. Dillenzův projekt zkrachoval, ale českým zaměstnancům se podařilo s připraveným scénářem krátkého kresleného filmu zachránit studio před zánikem. Přidruženi ke společnosti Pragfilm a s novým uměleckým vedením berlínského karikaturisty Horsta von Möllendorfa dokončili před koncem války kreslený snímek s názvem SVATBA V KORÁLOVÉM MOŘI.

Ve zlínských ateliérech, v druhém prvorepublikovém centru českého filmu, byla výroba filmů během okupace zachována. Hermína Týrlová, Dodalova první žena a dlouholetá spolupracovnice, odešla po ukončení činnosti IRE-filmu do Zlína, kde natočila loutkový snímek FERDA MRAVENEC s populární postavičkou Ondřeje Sekory. V době dokončení snímku, v roce 1944, bylo zlínské studio už plně pod německou správou. Druhý snímek, který Týrlová realizovala ve zlínských ateliérech před koncem války, se jmenoval VÁNOČNÍ SEN. Jeho negativ byl bohužel při požáru laboratoří zničen. VÁNOČNÍ SEN znovu natočil, bez účasti Týrlové, začínající Karel Zeman. Zeman - Týrlová, dvě významné osobnosti českého poválečného animovaného filmu a pilíře zlínského studia, svou úspěšnou filmovou tvorbu zahájili ještě před koncem 2. světové války.

Krátce po osvobození oslovila Jiřího Trnku skupina mladých kreslířů ze znárodněného studia kresleného filmu (dříve AFIT), aby se ujal uměleckého vedení. Tak se zrodilo studio Bratři v triku a první filmy, které byly natočeny pod Trnkovým vedením, vnesly do poválečné kinematografie nový umělecký názor i osobitou poetiku. První kreslená pohádka ZASADIL DĚDEK ŘEPU byla dokončena ještě v roce 1945, následoval snímek ZVÍŘÁTKA A PETROVŠTÍ, inspirovaný epizodou z baletu Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky, společenská satira DÁREK, v níž tvůrci propojili technologii kresleného filmu s hraným, a groteska PÉRÁK A SS. V roce 1947 se Jiří Trnka vzdal uměleckého vedení studia kresleného filmu a přešel do loutkového atelieru, který více vyhovoval jeho uměleckým záměrům. Téhož roku před Vánocemi byl dokončen BETLÉM, první část později celovečerního loutkového pásma lidových říkadel a písní ŠPALÍČEK, představující rok na české vesnici. Další epizody byly natáčeny postupně: POSVÍCENÍ, POUŤ, LEGENDA O SV. PROKOPU, JARO, MASOPUST.

V roce 1948 na sebe upozornil v kresleném snímku jako osobitý tvůrce Zdeněk Miler (mimo jiné autor loga studia Bratři v triku) snímkem O MILIONÁŘI, KTERÝ UKRADL SLUNCE podle pohádky Jiřího Wolkera, na níž spolupracoval s bratry Bláhovými, kreslíři válečného AFITu. Snímek se dočkal mezinárodního ohlasu a dokázal nové možnosti kresleného filmu i životaschopnost studia Bratři v triku po Trnkově odchodu. Pozdější Milerova tvorba se zaměřuje převážně na dětského diváka, nejpopulárnějším se stal nekonečný kreslený seriál o Krtkovi.

Významného mezinárodního úspěchu, nominace na Oscara za krátký animovaný snímek a dalších prestižních cen, dosáhla rozmarná hříčka O MÍSTO NA SLUNCI (1959) Františka Vystrčila. Prostá kresba, jednoduchá myšlenka a mistrné provedení je dodnes důkazem široké škály tzv. české školy animovaného filmu.

Také Jiří Brdečka začínal za války jako kreslíř v AFITu. Po válce se vedle animovaného filmu věnoval též scenáristice a filmu hranému, jako dramaturg a spoluscenárista byl blízkým spolupracovníkem Jiřího Trnky (např. ARIE PRERIE, DÁREK, PÉRÁK A SS, CÍSAŘŮV SLAVÍK). Brdečka režíroval řadu pozoruhodných animovaných snímků - např. ROZUM A CIT (1962), SLÓVCE M (1964) ad. Jeho ŠPATNĚ NAMALOVANÁ SLEPICE získala v roce 1963 Velkou cenu na prestižním festivalu v Annecy.

Posledním autorským snímkem Jiřího Trnky je RUKA z roku 1965. Příběh pierota, který bojuje proti despotické ruce, lze považovat za osobní i autorskou výpověď, filmový odkaz Jiřího Trnky. Na dlouhá desetiletí byla tato loutková alegorie o konfliktu svobodného ducha a všudypřítomné totality uvězněna tehdejší politickou mocí v trezoru.

 

Doporučená literatura k českému animovanému filmu

 

Doporučené snímky k tématu

 

Hlavní osobnosti

 

Obecný úvod k animovanému filmu

 

                                                                         Autorka textu: Michaela Mertová

 

                                                                                                           zpět