- jeden z nejvýraznějších kameramanů sovětské kinematografie. Proslavil se způsobem snímání filmu JEŘÁBI TÁHNOU, jeho styl byl nazýván jako „emocionální kamera“. Do mezinárodního povědomí se však dostal už o rok dříve díky filmu Grigorije Čuchraje JEDENAČTYŘICÁTÝ (1956), v němž pozoruhodným způsobem zachytil prostředí pouště Karakum a Aralského jezera. Těžil ze svých znalostí výtvarného umění (roku 1935 absolvoval malířskou akademii) a ze zkušeností frontového kameramana (1942 - 43). S režisérem Michailem Kalatazovem načas vytvořil tvůrčí tandem (1956 - 1965), v jejich spolupráci se však stále více prosazovaly Urusevkého technické experimenty na úkor obsahu. Postupně přešel k vlastní režii, natočil snímky ČLOVĚK A KŮŇ (1968) a ZPÍVEJ, BÁSNÍKU (1971), věnovaný spisovateli Sergeji Jeseninovi. V důraze na obrazovou kompozici a emoce v nich zachycené nebyl jediný, v období „tání“ však jeho jméno patřilo k nejzvučnějším. K dalším výrazným kameramanům se řadili Vasilij Monachov (OSUD ČLOVĚKA, 1959, r. S. Bondarčuk), Vladimir Nikolajev a Era Saveljevová (BALADA O VOJÁKOVI, 1959, r. G. Čuchraj), German Lavrov (DEVĚT DNÍ JEDNOHO ROKU, 1961, r. M. Romm), Vadim Jusov (spolupráce na filmech Andreje Tarkovského, 1961 - 1972), Margarita Pilichinová (JE MI DVACET LET, 1962 / 64, r. M. Chucijev), Georgij Rerberg (PRVNÍ UČITEL, 1965, r. A. Končalovskij), a Jurij Iljenko (STÍNY ZAPOMENUTÝCH PŘEDKŮ, 1964, r. S. Paradžanov), který se rovněž vydal na samostatnou režijní dráhu.