Národní filmový archiv začal s restauratérstvím jako všechny vyspělé archivy v šedesátých letech minulého století. Důvody pro tuto činnost souvisely se způsobem, jakým archivy vznikaly a jak vytvářely a postupně doplňovaly svoje sbírky. První archivy datují svou činnost od druhé poloviny třicátých let dvacátého století, tedy v době, kdy už zmizela velká část světové filmové produkce a kdy soukromí sběratelé stejně jako státní archivy neopomněli využít každou příležitost k získání jakéhokoli staršího filmu (hraného, dokumentárního, animovaného, zpravodajského aj.). Kopie a negativy byly většinou poškozené a neúplné, a tak archivy od jednoho titulu shromažďovaly i několik filmových materiálů. Tím se vytvořil předpoklad k úspěšné restaurátorské práci, která je ovšem finančně, prostorově i časově velmi náročná.
Restaurátorský program Národního filmového archivu je orientován jednak na domácí kinematografii, jednak na významná díla zahraniční. K první skupině patří historické drama
Svatý Václav z roku 1929 režiséra Jana S. Kolára, které bylo prvním velkým restaurátorským projektem pražského archivu. Restaurování tohoto filmu bylo mimořádně obtížné vzhledem k velkému počtu filmových materiálů, z nichž žádný nebyl úplný. Všechny musely být porovnány, aby mohla být sestavena původní dějová a kompoziční linie. Rovněž byly vybrány z těchto materiálů nejkvalitnější sekvence z technického hlediska (kvalita obrazu).
Restaurátorské práce se uskutečnily na přelomu let 1969 - 1970 za účasti režiséra Jana S. Kolára a architekta Ludvíka Hradského.
Tři mušketýři (Les Trois Mousquetaires, Francie 1921, r. Henri-Diamant Berger) je prvním zahraničním titulem, o jehož restaurování se zasloužili pracovníci NFA.
Film měl původně 12 epizod a prolog a podle francouzských údajů byla jeho délka 14.500 m. Výchozím materiálem pro restaurování byl negativ zapůjčený v roce 1963 z pařížské Cinémathèque française. Byl to unikátní materiál pokládaný za jediný na světě o délce 7.862 m, bez mezititulků. Z tohoto negativu byla v Praze vyrobena duplikační kopie, negativ byl vrácen do Paříže, kde koncem šedesátých let minulého století shořel při velkém požáru francouzské filmotéky.
Negativ a následně duplikační kopie nebyly sestaveny podle dějové linie, mezititulky byly vzácné, pouze tříokénkové anglické, některé byly psány rukou, většinou dvě či tři slova, zřídka celá věta. Film byl zřejmě původně barevně virážovaný, a proto byly seskupeny vždy ty scény, které měly mít patrně stejnou viráž.
Restaurování filmu proběhlo v druhé polovině sedmdesátých let minulého století, dokončeno bylo v roce 1980. Obsahovalo rekonstrukci dějové linie a skladby podle písemných materiálů (Dumasův román, Cinéroman, dobový tisk) a rekonstrukci mezititulků (autorem byl spisovatel J. Z. Novák) a technické restaurování. Výsledná metráž restaurované kopie s českými mezititulky je 10.004 m.
Restaurátorský projekt byl věnován „Památce básníka Františka Hrubína, jemuž nemoc a posléze smrt zabránila, aby se podílel na rekonstrukci filmu, který od dětství tak miloval.“
Restaurátorskou péčí v letech 1992 - 93 prošel i jeden z nejvýznamnějších filmů české němé kinematografie, melodrama EROTIKON, režiséra Gustava Machatého z roku 1929, které v době svého vzniku bylo entuziasticky přijato kritikou i diváky předpremiérových představení.
Originální negativ Erotikonu se nedochoval, existovalo jen několik kratších verzí – v délce okolo 1.800 - 1.900 metrů. Původní metráž filmu podle záznamů cenzurního řízení byla 2.760 m. V roce 1989 koupil filmový archiv od soukromého sběratele pana Milana Volfa kopii na nitrátním podkladu, jejíž metráž činila 2.221 m. Podle analýzy šlo
o originální distribuční kopii z konce dvacátých let minulého století a obsahovala mimo jiné sedmdesáti metrovou sekvenci, která ve všech dochovaných filmech chyběla. Přes značné poškození byla zvolena za základ restaurování s přihlédnutím k dalším materiálům (kopie z ruského Gosfilmofondu, z Belgie, německá ozvučená verze z roku 1933). Výsledná délka po restaurování je 2.365,7 m.
Hudbu k novému uvedení, na němž se podílel Francouzský institut v Praze a Auditorium muzea Louvre v Paříži, napsal Jan Klusák. Premiéra se konala v roce 1994 v pražském divadle Archa.
O rok později coby nejvýznamnější součást českých oslav 100. výročí světové kinematografie byl film předveden v Národním divadle v Praze. Jeho uvedení v Louvru zahájilo řadu představení v nejrůznějších zemích Evropy a Severní Ameriky.
Erotikon v Národním divadle 1995
V současné době se v NFA restaurování filmů věnují:
- Mgr. Blažena Urgošíková (odd. filmových historiků) a Ingrid Tětková (technické odd.)
- Jeanne Pommeau (odd. filmových historiků) a Petra Korábová (technické odd.)
Výběrový seznam dalších restaurovaných filmových děl
(za jménem režiséra uvádíme rok dokončení restaurování filmové kopie):
české filmy
Učitel orientálních jazyků, 1928, r. Jan S. Kolár, 2002
Cikáni, 1922, r. Karel Anton, 2000
Milenky starého kriminálníka, 1927, r. Svatopluk Innemann, 2009
Příchozí z temnot, 1921, r. Jan S. Kolár, 2009
zahraniční filmy
Hrabě Monte Christo (Monte-Cristo), Francie 1928, r. Henri Fescourt, 1992
Poklad (Der Schatz), Německo 1923, r. G. W. Pabst, 1999
Pavouci (Die Spinnen), Německo 1919, r. Fritz Lang, 2001 a 2007
Toreador (Sangre y arena), Španělsko 1916, r. Vicente Blasco Ibañez, Max André, 1992
Vítr od moře (Wiatr od morza), Polsko 1930, r. Kazimierz Czyński, 2001
Feďův pes (Kaštanka), Sovětský svaz 1926, r. Olga Preobrežanskaja, 1995
Národní filmový archiv Praha rovněž spolupracoval a spolupracuje na řadě projektů jiných archivů, a to především v rámci archivní organizace FIAF (Mezinárodní federace filmových archivů).
Autorka textu: Blažena Urgošíková
