POKLAD PANA ARNA
Herr Arnes Pengar, Švédsko 1919
námět: Selma Lagerlöfová – stejnojmenná povídka
režie a spolupráce na scénáři: Mauritz Stiller
kamera: Julius Jaenzon
hrají: Richard Lund, Mary Johnsonová, Hjalmar Selander, Eric Stocklassa
Když se na začátku roku 1919 režisér Mauritz Stiller rozhodl převést na filmové plátno povídku světoznámé švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové, měl už za sebou více než třicet titulů, které realizoval pro společnost AB Svenska Biografteatern, kde působil od roku 1912. Samotné natáčení filmu probíhalo v období od února do května a právě zimní obrazy zasněžené severské krajiny, v níž se tragický milostný příběh odehrává, představují silný vizuální vjem, který v divákovi po zhlédnutí POKLADU PANA ARNA zůstává. Mimořádně působivé záběry jsou dílem nejznámějšího kameramana slavné éry švédské kinematografie desátých a dvacátých let minulého století, Juliuse Jaenzona, jehož jméno najdeme v titulcích těch nejúspěšnějších filmů nejen Mauritze Stillera (POVÍDKA O PANSKÉM DVOŘE, GÖSTA BERLING), ale také jeho režisérského kolegy Victora Sjöströma (PSANCI, VOZKA SMRTI).
Drsná majestátní příroda je odpovídající kulisou ponurého románového příběhu, v jehož „soukolí“ směřují dvě hlavní postavy – Elsallil (Mary Johnsonová) a rytíř Archie (Richard Lund) - k tragickému vyústění. Podobně jako u řady jiných švédských děl tohoto období tvoří přírodní exteriéry důležitou významovou rovinu a zcela funkční součást filmového ztvárnění dějové zápletky. Nehostinná krajina jako by se stala zviditelněním krutého osudu, který ústřední dvojici hrdinů vede k předem danému konci. K jeho naplnění jsou účinně nápomocny právě síly přírody, věznící na zamrzlé hladině přístavu loď s uprchlými skotskými žoldnéry na palubě až do chvíle, kdy je spravedlnosti učiněno za dost.
Scénář, na kterém se autorsky podílel Stillerův kolega, režisér Gustaf Molander, zdůrazňuje baladickou povahu vyprávění, ať už poetičností textů mezititulků, nebo jejich rytmickým opakováním v dramaticky vypjatých scénách. Fantaskní a tísnivě tajemná atmosféra, jež k žánru balady neodmyslitelně patří, je už přítomna ve výchozí literární předloze. Ovšem Stillerova režie ji dále dovedně rozvíjí filmařskými prostředky, např. emocionálně přepjatou, ale přesto žánru adekvátní stylizací hereckých výkonů, především u představitelek ženských postav (Elsallil; manželka pana Arna). Ovšem velkou zásluhu na tom, že starý příběh neztratil na filmovém plátně nic ze své magičnosti a působivosti, má již zmíněný kameraman Jaenzon, který dokázal díky svým zkušenostem a technické dovednosti vtisknout záběrům pocit zneklidňující přízračnosti, včetně snové scény setkání hlavní hrdinky Elsallil s duchem její zavražděné nevlastní sestry.
Pozn. Česká kinematografie se může pochlubit také vynikající adaptací Lagerlöfové povídky. Jedná se o animovaný film téhož názvu režiséra Václava Bedřicha a výtvarníka Adolfa Borna, který doprovází podmanivý hlas herce Václava Vosky jako vypravěče.
MAURITZ STILLER (1883 – 1928)
Umělecká kariéra režiséra Mauritze Stillera se odvíjela podobným způsobem jako filmařská dráha jeho o čtyři roky staršího kolegy a přítele Victora Sjöströma. Dříve než se tyto dvě nejvýraznější osobnosti švédské kinematografie počátku minulého století potkaly v roce 1912 v úspěšně se rozvíjející firmě filmového producenta a obchodníka Charlese Magnussona, vystřídaly několik divadelních angažmá, kde postupně získávaly praktické zkušenosti, nejprve jako herci a později také jako režiséři.
Mauritz Stiller se narodil v roce 1883 ve finských Helsinkách, odkud v šestnácti letech z obavy před vojenskou službou v ruské armádě uprchl do sousedního Švédska. Na počátku svého působení u filmu psal především scénáře a režíroval kratší hrané příběhy, které v té době tvořily běžnou součást programové nabídky kin. Už tehdy v jeho filmografii bylo možné najít senzační dobrodružství s detektivní zápletkou, dojemná melodramata i komediální tituly. V průběhu let délka jednotlivých filmů dosáhla dnes obvyklé celovečerní metráže. Do této kategorie už náleží i Stillerův pozoruhodný snímek NEJLEPŠÍ FILM TOMÁŠE GRAALA, který jako jeden z prvních svůj námět čerpá z prostředí filmu. Velký divácký ohlas tohoto komediálního příběhu v hlavní roli s Victorem Sjöströmem coby snaživým scenáristou si v následujícím roce vynutil další pokračování.
Podobně úspěšný byl Stiller i v oblasti filmových dramat, mezi nimiž výsadní postavení náleželo adaptacím literárních děl Selmy Lagerlöfové, jež se setkávaly s velmi příznivým přijetím i v cizině. Ve stejném duchu se nesla i berlínská premiéra zfilmované ságy GÖSTA BERLING v roce 1923, ve které dal Stiller první hereckou příležitost pozdější mezinárodní hvězdě Gretě Garbo. Získané profesionální renomé dopomohlo talentovanému režisérovi k zahraničním pracovním nabídkám, jež vyvrcholily odjezdem do New Yorku v polovině roku 1925, odkud společně s Gretou Garbo pokračoval do Hollywoodu na pozvání společnosti MGM.
Jako řada jiných evropských režisérů se ani Mauritz Stiller nedokázal přizpůsobit pracovním podmínkám panujících v amerických studií. Pro trvalé neshody s vedením MGM nedokončil natáčení filmu ŽENA UPÍR, jehož dokončení po něm převzal režisér Fred Niblo. Zanedlouho nato byl producentem Erichem Pommerem, dříve pracujícím v Evropě pro německý koncern UFA, angažován pro společnost Paramount k realizaci filmu HOTEL IMPERIAL, který se stal jeho jediným dílem dokončeným během jeho pracovního pobytu v USA.
Na konci roku 1927 se Mauritz Stiller rozhodl k návratu do Švédska, kde o rok později na následky tuberkulózy umírá.
Výběrová filmografie Mauritze Stillera
Doporučená literatura k Mauritzi Stillerovi
Autor textu: Jiří Horníček
