OBČAN KANE
Citizen Kane, USA 1941
režie: Orson Welles
scénář: Herman J. Mankiewicz, Orson Welles
kamera: Gregg Toland
střih: Robert Wise, Mark Robson
výtvarník: Van Nes Polglase, Perry Ferguson
hudba: Bernard Herman
hrají: Orson Welles (Charles Foster Kane), Joseph Cotten (Jedediah Leland), Dorothy Comingoreová (Susan Alexandrová), Everett Sloane (Bernstein), Ray Collins (James W. Gettys), George Coulouris (Walter Parks Thatcher), Agnes Mooreheadová (Kaneová)
Je pouze jediný zvukový film, jenž se, podobně jako Ejzenštejnův KŘIŽNÍK POTĚMKIN v němém údobí, tyčí nad ostatní světovou kinematografií - OBČAN KANE.A není filmové dílo, v němž by se tak zásadně prolínal minulý vývoj s budoucí stylistikou filmového umění jako v této prvotině naprostého novice filmové režie Orsona Wellese. OBČAN KANE si také uhájil výsadní postavení nejlepšího filmu všech dob v odborném hodnocení časopisu Sound and Sight (117 kritiků z 26 zemí) prováděném v rocích 1962, 1972 a 1982. Americký filmový ústav jej pak v roce 1998 prohlásil za nejlepší film prvních sto let trvání americké kinematografie. Počátek historie tohoto titulu se však odvíjel v duchu zavržení: při svém prvním uvedení diváckou odezvu nenašel, stal se komerčně ztrátový a částí tisku byl napaden jako neamerický. Těsně po jeho dokončení čelila produkční firma RKO záměru zamezit jeho distribuci a také snaze několika nejvýznamnějších hollywoodských producentů negativ OBČANA KANEA odkoupit a zničit. Teprve po obnovené premiéře v roce 1956 jej objevila Francie a díky jejím kritikům i zbytek světa.
„Vše, co je v kinematografii po roce 1940 podstatné, vzniklo pod vlivem OBČANA KANEA.“ (François Truffaut, francouzský režisér)
Třebaže OBČAN KANE vznikal v produkci velkého studia jako produkt populární kultury určený ke komerčnímu využití, jedná se spíše o experimentální film. Z hlediska žánru jde o životopisný film, jehož příběh sleduje proměnu liberálně založeného novináře v krajně pravicového tiskového magnáta s politickými ambicemi.V této rovině film sleduje záměr komentovat společenský vývoj i politické souvislosti v tehdejších USA a tím, že okolnosti života hrdiny silně připomínají skutečného majitele tiskového impéria W. R. Hearsta, byl také ve vztahu k době svého vzniku cíleně a provokativně vyzývavý. Liberální smýšlení dokázal Welles v činech svého tvůrčího zaujetí nezřídka vyjádřit radikálním výrazem. Spíše skrytý, ale hlubiny lidské existence více odkrývající je pak leitmotiv ztráty dětství či nutkání k návratu do věku nevinnosti.
O autorství scénáře se vedl od samého začátku ostrý spor (pro mnohé dodnes přetrvává, pro význam filmu však není podstatný), jenž s konečnou platností rozhodovala profesní organizace hollywoodských scenáristů. Welles se stal s Hermanem J. Mankiewiczem spoluautorem stejným dílem, tím také oběma připadlo oscarové ocenění (ze všech devíti nominací nakonec jediné).
Příběh filmu má svou přítomnost. Ta je zprostředkována subjektivní kamerou / pohledem novináře, jenž pátrá po Kaneově minulosti a jehož tvář nikdy nevidíme, neboť zastupuje pohled kamery. Hlavním nástrojem narace je ovšem retrospektivní pohled (flashback), jenž je zde použit - ve zjevné opozici vůči tehdejší hollywoodské konvenci nekomplikované kontinuity - se záměrem navodit více dějových rovin. Ve snaze zodpovědět otázku o podstatě i smyslu Kaneova života podává o něm pět postav svá diametrálně rozdílná svědectví, sestavujíce tak mozaiku jeho charakterového i typového portrétu. Do dramatiky vztahů postav je tím vnesena psychologie. Ovšem její motivačně analytická funkce se zde vztahuje spíše k vizualitě, než by byla dramaturgickou podmínkou zápletky jako v případě pozdějších filmů. Chronologie průběhu života hrdiny také není dodržena v obvyklém řádu - děj se otevírá jeho smrtí, čímž je již dopředu navozeno ironizující zpochybnění významu legendy Kanea, jež je posléze v ději odvíjena od jeho společenské moci a maniakálně manipulativní povahy.
Členitá dějová konstrukce, nezastřená rozporuplnost postav, tematická aktuálnost či zakomponování psychologie do přediva vztahů již činí OBČANA KANEA mimořádným filmem, výjimečným se ovšem stává teprve díky včlenění těchto všech prvků do vizuálního výrazu. Prostřednictvím dlouhých záběrů komponovaných v intencích estetiky hluboké ostrosti obrazu a výrazu krajní exprese je zprostředkována přítomnost dramatiky dění, nikoli jen dramatický děj, s nímž by se spokojil konvenční film.
Estetika hluboké ostrosti a dlouhého záběru
ORSON WELLES (1916 - 1985)
Dějiny světové kinematografie dosud nepoznaly filmaře srovnatelného s extravagantní osobností Orsona Wellese. Člověkem byl výstředním, umělcem imaginace takřka marnotratné. Obě tyto charakteristiky se prolnuly do jeho tvorby zásadním významem. Jak byl ve svých záměrech veden ambicí přesahovat hranice nemožného, rozměru nadživotní velikosti dosahoval s naprostou samozřejmostí. Považovat jej však za autora tvořícího z originálního podnětu nelze. Děl jiných se zmocňoval, vždy však s nonšalancí člověka vyhraněných představ, vždy se záměrem přetvářet je do nové podoby svých jedinečných vizí. Těžko také hledat odvážnějšího interpreta Shakespearova díla. Duchovní splynutí Wellese se shakespearovskými hrdiny je bytostné. Pojetím osudových sil v životě člověka tohoto alžbětinského dramatika je silně prostoupena celá Wellesova filmová tvorba bez ohledu na její žánrové určení, tematické zaměření či zakotvení v době… a je věcí vskutku kruté ironie osudu, že se Welles sám nakonec stal tím nejpatetičtějším zosobněním poraženého velikána. Po OBČANU KANEOVI byl odsouzen již jen k uměleckým kompromisům. Pro jeho velikášské sklony z něj Hollywood učinil personu non grata. Leč i tuto roli Welles hrál vždy ve velkém stylu.
„Zásadní věc, kterou jsme se naučili od Wellese, byla síla ambice. V tomto smyslu inspiroval více lidí stát se filmovým režisérem než kdokoli jiný v dějinách filmu.“ ( Martin Scorsese, americký režisér)
Tématům Wellesových filmů vévodila korumpující touha po moci v jejích zničujících důsledcích a nostalgie po zaniklých dobách, nesená nikoli sentimentem, nýbrž patosem nevyhnutného plynutí času.
Proměnu Ameriky v zemi ovládanou průmyslem zachycují SKVĚLÍ AMBERSONOVÉ, v nichž Welles navazuje na formální bravurnost předcházejícího KANEA,nicméně jejich konečná verze neodpovídá původnímu Wellesovu záměru. Skupinu filmu noir Welles obohatil vynikající DÁMOU ZE ŠANGHAJE a DOTEKEM ZLA.Variací na kaneovské téma měl být film DUVĚRNÁ ZPRÁVA, také se vyskytující pod názvem PAN ARKADIN. Navždy nedokončený zůstal dokumentární film z jihoamerického prostředí VŠECHNO JE PRAVDA, stejně jako projekty DON QUIJOTE a DRUHÁ STRANA VĚTRU. Shakespeara Welles filmově zpracoval v minimalistickém MACBETHOVI, výtečném OTHELLOVI a mistrném FALSTAFFOVI. Ve středometrážní hříčce F PRO FALZIFIKÁT si Welles duchaplně pohrává s pojmy reality a mystifikace.
Vyjma kriminálních dramat CIZINEC a DOTEK ZLA byl Welles nucen natáčet své filmy v Evropě.
Welles sehrál nespočet filmových rolí, které přijímal kvůli financování svých režijních záměrů.
Výběrová filmografie Orsona Wellese
Doporučená literatura k Orsonu Wellesovi
Autor textu: Věroslav Hába
