Historie Národního filmového archivu

Když v roce 1943 Českomoravské filmové ústředí založilo Filmový archiv, uskutečnilo tak snahy mnoha filmových nadšenců, kteří již od dvacátých let zdůrazňovali význam takové instituce pro českou kulturu.
V čele filmového archivu stanul Jindřich Brichta, režisér, kameraman, spoluzakladatel Československé společnosti pro vědeckou kinematografii a světově proslulý znalec filmové techniky.
Jindřich Brichta koncipoval Filmový archiv moderně; cílem bylo vytvořit instituci, ve které by bylo možno uchovávat a studovat filmovnictví v jeho komplexnosti.
Součástí Filmového archivu bylo od počátku oddělení dokumentace, archivní knihovna a malé oddělení výzkumu.

 Včasné založení archivu umožnilo shromáždit a zachránit filmové materiály, které byly ohroženy válečnými operacemi. Na konci roku 1945 se Filmový archiv stal součástí Filmového ústavu, v roce 1946 se stal členem International Fédération des Archives du Film – FIAF (jako její pátý až devátý člen).
Po zrušení Filmového ústavu byl Filmový archiv a jeho oddělení přičleňovány k různým podnikům čs. filmu a jen z části mohly plnit funkce stanovené zakladatelem. Tato situace se jen málo změnila po znovuzřízení Filmového ústavu jako odboru Ústředního ředitelství Čs. filmu v roce 1963, do něhož byl Filmový archiv začleněn.
V roce 1969 byla od Filmového archivu znovu odtržena knihovna a dokumentace, archiv byl označen za centrum pravice a deset let byl izolován od mezinárodních styků.
1.1.1975 byl zřízen Filmový ústav jako státní hospodářská organizace.

V té době přes všechna diskriminační opatření Filmový archiv dokončil generální inventarizaci sbírek, inicioval nové restaurátorské postupy (ve spolupráci s Filmovými laboratořemi Barrandov odplísňování filmů, ve spolupráci s Výzkumným ústavem zvukové, obrazové a reprodukční techniky virážování a tónování filmů) a když bylo nejhůř a hrozilo nebezpečí, že nebude místo pro uložení dalších archiválií, postavil svépomocí nový depot a rekonstruoval staré depoty. Udržel si vysokou úroveň identifikačních a katalogizačních prací a dosáhnul špičkové úrovně při rekonstrukci filmových děl. Připravil plány rozvoje filmového archivnictví zahrnující vybudování archivního filmového areálu, využití výpočetní techniky v archivní praxi, připojení dokumentace a podnikového archivu Čs. filmu do Filmového archivu.

Po pádu režimu v roce 1989 jsme tyto plány začali uskutečňovat. Přínos Filmového archivu pro český kulturní život docenil ministr kultury České republiky PhDr. Jindřich Kabát:
rozhodnutím č. 31/1992 změnil k 1.7.1992 státní hospodářskou organizaci Český filmový ústav na státní příspěvkovou organizaci Národní filmový archiv a přiřadil jej k nejvýznamnějším národním institucím – Národnímu muzeu, Národnímu technickému muzeu, Národní galerii a Národní knihovně, které ochraňují a rozmnožují národní kulturní dědictví.
Tato změna byla stvrzena zákonem č. 273/1993 Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Zřízení Národního filmového archivu znamenalo definitivní rozchod s minulostí, stanovení jiného pořadí priorit, zjednodušení řízení, zrušení neproduktivních činností a soustředění všech sil na zanedbávané archivní činnosti. Jen tímto způsobem bylo možno zvládnout převratné změny ve struktuře českého filmu, následované kolapsem jeho institucí a dalších kulturních a vědeckých institucí. Národní filmový archiv převzal v té době ohromné množství filmových a písemných archiválií (včetně archivu Čs. filmu) v rozsahu mnohonásobně přesahujícím pravidelné roční přírůstky a zachránil je tak před zkázou.
V současné době jsou tyto materiály zpracovávány, odborně ošetřeny a katalogizovány.

Národní filmový archiv po roce 1995 významně rozšířil své aktivity:

• zřídil pracoviště orální historie, aby byla zachycena paměť oboru
• začal shromažďovat amatérské a rodinné filmy
• začal natáčet soudobou filmovou dokumentaci na 35 mm Eastmancolor negativ
• zřídil restaurátorské pracoviště pro písemné archiválie a plakáty (1996)
• zřídil digitální laboratoř pro písemné archiválie, plakáty, fotografie (1997)
• zapojil se do řady národních a mezinárodních programů (mimo jiné KRAMERIUS, COLLATE, MIDAS, EFG)
• začal vydávat vědecké katalogy Český hraný film I-V 1898-1980 a Filmovou ročenku (od r. 1992) v češtině a angličtině
• začal shromažďovat audiovizuální (video) archiválie
  

Za svou činnost Národní filmový archiv obdržel několik mezinárodních ocenění:
1993 – LE GIORNATE DEL CINEMA MUTO (Pordenone) - stříbrná plaketa
1995 – UNESCO (Paříž) - Picassova a Miróova plastika

Významná data z pětašedesátileté historie NFA: 

• červen 1943 - Českomoravské filmové ústředí zakládá Filmový archiv
• květen 1945 - shromažďování filmových materiálů, ohrožených v důsledku válečných operací
• 11.8.1945 - dekret presidenta republiky č. 50 Sb. o opatřeních v oblasti filmu, který nabyl účinnosti dnem 28.srpna 1945 (znárodnění kinematografie)
• podzim 1945 - zřízení Filmového ústavu, do něhož byl začleněn Filmový archiv
• 1946 - Filmový archiv se stává členem Mezinárodní federace filmových archivů (FIAF)
• 1949-1962 - Filmový archiv součástí různých filmových institucí (Ústřední ředitelství čs. filmu – útvar Školy a sbírky, později odbor tiskový a archivní, v roce 1953 krátce začleněn do ministerstva vnitra, v roce 1954 znovu v útvaru Školy a sbírky, od 1.1.1957 součást ekonomického oddělení Ústřední půjčovny filmů)
• 1958 - organizace 14. kongresu FIAF v Praze
• 1.1.1963 - samostatný úsek v nově vytvořeném Filmovém ústavu, který je odborem Ústředního ředitelství Československého filmu
• 1.1.1966 - ve Filmovém archivu zřízeno technické oddělení (základní úkoly: zařazování a ukládání nových filmů, ochrana uložených sbírek)
• jaro 1968 - Filmový archiv ve spolupráci s FIAF organizuje v Gottwaldově 1. mezinárodní seminář o identifikaci filmů
• 1.1.1969-1974 - zahájení vědeckého zpracování filmových sbírek (generální inventarizace)
• 1969 - od Filmového archivu odtržena knihovna a dokumentace
• 1969 - první vědecká rekonstrukce filmu Svatý Václav (1929, režie Jan Stanislav Kolár)
• 1972-1976 - výzkum bakterií a plísní napadajících filmové materiály (ve spolupráci s Filmovými laboratořemi Barrandov a Přírodovědeckou fakultou University Karlovy)
• 1977 - zahájení odplísňování filmů ve Filmových laboratořích Barrandov
• 1977-1979 - vybudování archivního depositáře pro 120.000 krabic filmu svépomocí
  
   
• 1979 - ve spolupráci s Výzkumným ústavem zvukové, obrazové a reprodukční techniky vyřešen problém tónování a virážování rekonstruovaných filmových kopií
• 1979-1989 - výzkum plísní a bakterií v depositářích a vlivu vnějšího prostředí na jejich přítomnost, výzkum plísní ve Vietnamském filmovém archivu (ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou University Karlovy), odplísnění filmů Bulgarske Nacionalne Filmoteky
• 1980 - organizace 36. kongresu FIAF v Karlových Varech
• 1981-1985 - rekonstrukce starých depositářů (pro 100 tun nitrofilmů) svépomocí
• 1989 - zahájeno vydávání ILUMINACE, časopisu pro teorii, historii a estetiku filmu
• listopad 1989 - volba vedoucích oddělení
• prosinec 1989 – únor 1990 - boj o novou orientaci instituce
• 1990 - dvě fáze reorganizace, počet pracovníků byl snížen ze 140 na 115
• 7.března 1990 - premiéra filmu TGM Osvoboditel (režie Věra Chytilová, produkce FA), prvního filmu vyrobeného po listopadu 1989. Poprvé v historii Československa se premiéra uskutečnila souběžně v kině a Čs. televizi.
• 1991 - vybudován nový depot pro čb negativy a písemné archiválie
• 1.7.1992 - ustanovení Národního filmového archivu
• 1992 - zahájení restaurace filmových plakátů
• 1.12.1992 - zrušeno třístupňové řízení FA
• 1992-1996 - restaurování 16.434 skleněných a nestandardních fotografických negativů
• 1.3.1993 - zrušen odbor vydavatelství, informační středisko, oddělení tvorby
• 1993 - zahájeno vydávání Filmové ročenky (v češtině a angličtině)
• 1993 - převzato vydávání nejstaršího českého filmového časopisu Filmový přehled, který měl být zrušen. Nyní je distribuován v tradiční podobě, na disketách, prostřednictvím e-mailu a na internetu.
• 1993 - zahájení distribuce umělecky hodnotných filmů pro filmové kluby a občanská sdružení
• 1993 - NFA navrhl nové plastové krabice pro filmové materiály, které začala vyrábět a později vyvážet společnost Sáry Neratovice.
• 1993 - Iluminace, časopis pro teorii, historii a estetiku filmu začal vycházet jako čtvrtletník
• 1995 - vydána publikace Český hraný film I 1898-1930
• 1995 - zahájeno kopírování filmových materiálů na polyesterový podklad
• 1995 - zřízeno pracoviště orální historie, aby byla zachycena paměť oboru (dr. Strusková)
• 1996 - zahájena výroba soudobé dokumentace
• 1996 - zahájeno shromažďování tvorby amatérských filmařů (dr. Strusková)
• 1996 - v Konviktu otevřena archivní promítací síň PONREPO a knihovna
• 1996 - zřízena restaurátorská pracoviště pro písemné archiválie a plakáty
• 1996 - NFA spoluzakladatelem (spolu s 6ti dalšími filmovými archivy) Asociace evropských filmových archivů (ACE)
• 1997 - zřízena digitální laboratoř pro písemné archiválie, plakáty a fotografie
• 1998 - NFA uspořádal 54. kongres FIAF v Praze
• 1998 - vydána publikace Český hraný film II 1930-1945
• 2000-2003 - projekt COLLATE
• 2001 - vydána publikace Český hraný film III 1945-1960
• 2001 - převzetí zpravodajských filmů z let 1945-1990 z KF a.s.
• 2004 - vydána publikace Český hraný film IV 1961-1970
• 2004 - shromažďování děl videoartu
• 2005 - projekt MIDAS
• 2005 - zahájení I. ročníku Kurzu filmové historie pro středoškoláky
• 2007 - dokončení třídění a převzetí film.materiálů z bývalého Filmového Studia Gottwaldov (cca 100.000 krabic filmu)
• 2007 - vydána publikace Český hraný film V 1970-1980
• 2008 - projekt EFG
• 2008 - v knihovně Iluminace vyšlo 26 titulů

1965-2008 na bezpečný podklad bylo překopírováno téměř dvacet čtyři milionů metrů filmu na prudce hořlavém (nitrocelulosovém) podkladu.