Doba tání

- období v sovětské kinematografii po Stalinově smrti (1953) a XX. sjezdu KSSS (1956), kdy nastává jistá „obleva“ ve společnosti i politice a vznikají filmy se silným kritickým podtextem, které říkají, že zlý není socialismus, nýbrž někteří lidé, kteří se špatně snaží jeho ideje naplnit. Mladí hrdinové těchto filmů se právě vrátili z války a hledají své místo v životě, ale jsou neustále zaskakováni poměry kolem sebe. Zatímco ve válce bylo vše jasné, v éře komunálních bytů, kde si všichni vidí do talíře, jsou nepřátelé zákeřní. Dochází k reflexi éry bezdůvodného zatýkání na základě vymyšlených udání, éry gulagů a zmařených lidských osudů. V této době debutuje také Andrej Tarkovskij.