ANDALUSKÝ PES
Un chien andalou, Francie 1928
námět a scénář: Luis Buñuel, Salvador Dalí
režie: Luis Buñuel
kamera: Albert Duverger
hrají: Luis Buñuel, Pierre Batcheff, Simone Mareuilová
* * *
ZLATÝ VĚK
L´age d´or, Francie 1930
režie a scénář: Luis Buñuel
námět: Luis Buñuel, Salvador Dalí
kamera: Albert Duverger
hudba: Georges Van Parys
hrají: Gaston Modot (muž), Lya Lysová (žena), Max Ernst (náčelník banditů), Pierre Prévert (bandita Péman), Jacques B. Brunius
V ANDALUSKÉM PSU soupeří mladík o přízeň milované ženy se svým druhým Já. Ve ZLATÉM VĚKU se surrealisty vzývaná "šílená láska" opět potýká s vlastní "přirozenou" animální agresivitou a předtuchou smrti a rozkladu, ale především s vládnoucím řádem, s normami, institucemi a dogmaty, o něž se opírá. Zvuková stopa tohoto snímku popírajícího zákony běžného filmového vyprávění je tím pozoruhodnější, že jde o jeden z prvních francouzských zvukových filmů.
Některé záběry z ANDALUSKÉHO PSA a ZLATÉHO VĚKU se staly součástí kolektivní "kulturní paměti" (oko rozříznuté břitvou v prvním filmu, kráva trůnící na posteli v druhém). Buñuelovi ale při jeho tvorbě nešlo o žádnou efektní provokaci, ale - jako celému surrealismu - o založení nového, nepokryteckého vztahu mezi člověkem a světem.
LUIS BUÑUEL (1900 - 1983)
Je autorem obou nejvýznamnějších španělských filmů (VIRIDIANA - 1961, TRISTANA - 1969), většinu svého života však strávil - jako odpůrce vládnoucího fašistického režimu generála Franka - mimo svou vlast. Díky tomu je podepsán i pod několika z nejlepších filmů francouzské a mexické kinematografie. Ve dvacátých letech psal ve Španělsku a v Paříži poezii, prózu a filmové kritiky, asistoval slavným režisérům Jacquesu Feyderovi a Jeanu Epsteinovi a v roce 1928 napsal spolu se svým přítelem Salvadorem Dalím scénář filmu ANDALUSKÝ PES, který mu o rok později vynesl světovou proslulost a členství v Bretonově Surrealistické skupině.
ANDALUSKÝ PES neznamená, jak se někdy píše, počátek filmového surrealismu, ale jeho nový stupeň následující po první fázi let 1924-28. Starší filmy Reného Claira, Germaine Dulacové nebo Mana Raye se pokoušely vizualizovat sny, vytvořit optický ekvivalent surrealistické poezie, často na hranici abstrakce. Přístup Luise Buñuela byl zcela jiný. Nešlo mu o hermetickou filmovou poezii, odmítal estétství i v jeho vysoké formě. Oba jeho filmy stojí pod trvalým tlakem, který vychází z nevědomí, vrší na sebe ireálné situace, ale není libovolný, protože za ním stojí surreálný (tedy nikoli vyfabulovaný, ale de facto reálný) pocit nutkavé touhy. ANDALUSKÝ PES i ZLATÝ VĚK líčí její průběh, který nebere ohled na zákony racionální, a už vůbec ne morální - ty naopak atakuje tak, jak by se toho žádný z dnešních filmových provokatérů (Almodóvar, Trier, Tarantino aj.) neodvážil (když máme na paměti, že dnešní společnost má zcela jiná tabu než za Buñuelových časů). Na scénáři prvního filmu spolupracoval Buñuelův přítel, malíř Salvador Dalí, u druhého se brzy ukázaly rozpory mezi jejich cíly a výsledný film je už zcela dílem Buñuelovým.
Po ZLATÉM VĚKU a čtyřech španělských filmech se Buñuel v době španělské občanské války jako filmař na deset let odmlčel a po Frankově vítězství emigroval do USA. Po válce odchází jako politicky nežádoucí intelektuál do Mexika, kde v příštích letech natočí téměř dvě desítky filmů a kde se natrvalo usadí (viz též ANDĚL ZKÁZY). Nejlepší filmy svého pozdního období však realizuje opět ve Francii - ideově a esteticky se v nich znovu přiblíží svým surrealistickým začátkům.
Výběrová filmografie Luise Buñuela
Doporučená literatura k Luisi Buñuelovi
Autor textu: Milan Klepikov
