1/  V této souvislosti lze polemizovat s MUDr. Niederlandem, který ve Filmu a době č. 6 / 1965 v rozhovoru říká, že v MLČENÍ „jedna žena drží v područí nepřirozenou silou druhou zdravou ženu“, a vykládá závěrečný Annin odjezd s malým synkem Johanem jako „rozchod s abnormalitou“ v osobě Ester, jíž byl chlapec ovlivněný a která ho ohrožovala. Postava Anny se zajisté chová dle své „přirozenosti“, vyvstává tu však otázka potenciálního nebezpečí, že člověk při své adaptabilitě na „přirozenost“ a „normálnost“ ve větší či menší míře zanedbává duchovně-citovou složku své osobnosti. Niederlandovu stanovisku chybí po mém soudu specifikace jakýchkoli morálně duchovních kritérií. Jistěže je v něm obsažena určitá pravda, jenže stejně oprávněně se lze ptát, zda nebude ohrožovat spíše matka synka paradoxně právě svou „normalitou“. Tvrzení, že Anna je „normálnější“ a tudíž pro Johana „lepší“ než Ester, je tudíž velice diskutabilní.